Můj život s tyranem

Pro inspiraci jiným ženám ale i mužům (ano i muž může být týrán ženou) jsem napsala tento článek z mojí vlastní zkušenosti. Tyrani umějí být velmi laskaví, milující, vášní spalující ale tak, že to ve skutečnosti palí. Přesto jim někdy nejde odolat - ostatně jako každému zlozvyku.

Jaký byl můj příběh s tyranem? Kdo mě znáte, neřekli byste do mě, že jsem mohla žít s mužem, který mě psychicky i fyzicky týral. Ani já bych to do sebe neřekla. Vlastně jsem si toho v té době pořádně nevšimla. :D Ve chvíli, kdy mi to došlo, byla jsem vmžiku pryč. Bylo to ve chvíli, kdy jsem dokončovala školu, poslední rok a já žila ve vztahu, kdy jsem se rozhodovala, zda zůstanu s mužem, který žije jiný svět než já - byl to klasický mainsreamový muž - a já se stanu "normální" a nebo budu žít to, co jsem, ale čeho se bojím, protože to vždy všichni odmítali. Být hodná holčička nebo divoká nespoutaná žena? Ze srdce to bylo jasné. Strach z nepřijetí a plno škodlivých vzorců ale dělalo své. Nakonec jsem odešla ale protože jsem neuměla být sama, odešla jsem k jinému muži. Byl jiný než všichni co jsem zatím poznala, byl zvlašně divný. To mě fascinovalo. Choval se ke mě hezky, pečoval o mě a zdálo se, že mě miluje.

No a tak jsem postupně zapadla do začarovaného kruhu. Hlavně tím, že tou dobou jsem měla málo peněz a on vytvořil závislost na sobě tím, že jsem u něj platila nájem a on se staral o jídlo. Vůbec mi to nedošlo, vypadalo to jako dobrý model. Jemu to dělalo velmi dobře, že pro mě kupuje jídlo a taky mi to náležitě předhazoval, on rozhodoval co se bude kupovat. Doma vůbec neuklízel a předpokládal, že to budu dělat já. Často se opil a pak se mě pokoušel mlátit, na to jsem naštěstí reagovala stejně, když mě udeřil, udeřila jsem jeho. Často z toho vznikaly absolutně absurdní situace, kdy jsme se navzájem pleskali, někdy dokud prostě nevytuhnul z alkoholu. Po každé takové akci byl zase hodný. Měli jsme spolu plno pěkných zážitků, společné večery, nosil mi dárky... jeho psychický nátlak byl postupný, takový nenápadný. Různě mě ponižoval ať už v soukromí nebo před lidmi, nikdy ale tak, aby to bylo jasně vidět. Hodně na mě křičel. Vyvrcholením našeho vztahu bylo, když jsem k obědu dělala burgery a on na mě ječel, že jsem mu do burgeru nedala sýr, že jsem mu schválně chtěla zkazit chuť. Zavřela jsem se před ním v jiné místnosti, abych se v klidu najedla, on ty dveře rozrazil a znovu křičel něco o sýru.... a já si konečně uvědomila kde to jsem a přislo mi to směšné. Bylo to směšné. Dobrovolně žiju s týpkem, který na mě ječí, protože nemá sýr v burgeru. Sýr který leží vedle na stole. Zavolala jsem kamarádovi, který mi den předtím nabídl, že kdybych potřebovala pomoct, má volný pokoj k pronájmu. Ještě ten den předtím mi to připadalo jako fajn možnost, ale nepřišlo to skutečně v úvahu. Ten člověk byl terapeut, který mi pomohl se na celou situaci podívat jinak, proto jsem to hned druhý den mohla spatřit. A ano, nabídka stále platila...hned druhý den jsem se odstěhovala. Moje analytická mysl začala fungovat a ješte jsem si stihla vyprat :D

Jaké to bylo pak? Moc se mi po něm začalo stýskat. Dokonce jsme si ještě chvíli psali. Když jsem si našla nový podnájem a začala vydělávat - první krok k osamostatnění - tak jsem ho dokonce pozvala k sobě domů a dali jsme si víno. Teď zpětně to nechápu, ale byla to touha po té části muže, který mě měl rád. Já věřím, že měl. Ale taky byl psycho. A já už se mám  ráda natolik, že se nepotřebuju nechat týrat jen proto, že mě někdo taky miluje. Potřebuji jasný hluboký vztah s vyrovnaným mužem, který miluje mě stejně, jako sám sebe. Co na tom bylo nejtěžší? Byla jsem tou dobou hodně sama. Neměla jsem moc přátel a cítila se opuštěná. Ale nestálo to za to. Naše setkávání jsem naštěstí po další práci sama na sobě utla úplně. Už nikdy více.

Přesto jsem tomuto muži velmi vděčná za to, co mi do života přinesl. Byla jsem tou dobou opravdu na dně a zaslepená. Potřebovala jsem takovéhleho magora, abych se probudila. To setkání s ním mě konečně donutilo na sobě něco změnit, něco se sebou dělat. Od té chvíle jsem na sobě začala pracovat, objevovat své nitro a našla tam pod nánosy bolesti, strachu a zranění své srdce, které chtělo žít naplno a být tím, čím jsem se zrodila - čistou bytostí plnou lásky. Byla to dlouhá cesta sama k sobě. A stále, denně pracuji a odstraňuji překážky na cestě k sobě. Už si uvědomuji, že není třeba vlastně nic dělat, že vše je stále přítomné, je jen potřeba odstranit přesvědčení a vše co nás společnost učí. Možná pak nikam nezapadnu. Ale je potřeba zapadnout něco co potřebuji? Není. Chci žít naplno.

Projevy tyrana

Fyzické násilí - okamžitě utečte, všude bude líp, než tady, i když se to teď nezdá. Nejlépe zabere detox - úplné odstranění veškerého styku s tyranem, i to může být velmi těžké, existuje určité pouto, které se může jevit jako nesmazatelné, s odstupem však dojde k uvědomění - jak já tam mohla zůstávat tak dlouho?

Psychické - hůře rozpoznatelné. Může to být finanční závislost, emocionální závislost, líbivá slova, podmanivá konverzace, záměrné srážení sebevědomí, dělání hlupáka, omotávání kolem prstu, ale i vybudování falešné autority.

Projevy - pokud neděláte co chce tyran, projevuje se nejprve nesouhlasem, pohrdáním, popichováním, pomluvami, nejvyšší forma je projev agrese a fyzického násilí. Důležitá je také nesmyslnost jednání - absurdní argumentace, nesmyslné požadavky.

Můj příklad a uvědomění - ty jsi mi do hamburgeru nedala sýr! Ty jsi mi schválně chtěla zkazit chuť! :D Absurdní že? To byl moment kdy jsem se rozesmála. Nebo týpek co se zve duchovním jógovým mistrem co vede stovky lidí - ty by sis měl najít psychiatra, ty magore - řve na mého muže, zatímco sedí metr od něj, plive pěnu a protáčí se mu oči - opět moment. kdy mi došlo, že s tímhle člověkem už si nemám co říct.

Pokud se chcete zbavit tyrana, musíte nejdříve zbořit trůn, který jste mu vystavěli.

Ačkoliv se to špatně přiznává, bez oběti není ani tyran. Takže pokud svého tyrana máte, vlastně jste si ho vytvořili. Ať to zní jakkoliv krutě, je to tak. A tak ve chvíli, kdy si toto přiznáte, jste u prvního kroku jak se tyrana zbavit.

Ano byla jsem to já, kdo chodil s týpkem, který zaručeně nebyl v pořádku a považovala ho za svého přítele. A taky jsem měla ˇužasný nápad jít na jeden pozemek s lidmi, kteří o sobě prohlašují, že jsou duchovní bez toho, aniž bych poznala kdo jsou a sledovala, co se ve skutečnosti děje kolem mě a omlouvala si jejich chování svými doměnkami.

Pokud se chcete zbavit tyrana, zkuste si uvědomit svou hodnotu a lásku k sobě.

Skutečná sebeláska nemá nic společného se sobectvím, jak je v této společnosti předkládáno. Sebeláska je, pokud znáte svou hodnotu a své hranice a nenecháte si je překračovat ani se nikým vydírat. Zdravě nastavené hranice nás ochrání nejen od jiných lidí, ale i od nepříjemných pocitů a následně nemocí.

Vystupte z role oběti.

Vy jste tvůrce svého života, nikdo jiný. Vy tvoříte co se stane. Jen vy jste zodpovědní sami za sebe.

Čemu věnujete pozornost, to roste.

Co mi pomáhalo?

Kamarád terapeut mi poradil, že si mám vzít třeba plyšového medvídka (jakkoliv absurdně to zní) a sdílet s ním všechny pocity a myšlenky, prostě mu všechno říct. Po nějaké době mi medvídek začne odpovídat - a opravdu - po nějaké době jsem si dokázala vnitřním hlasem odpovědět na různá trápení a otázky, proč? Najednou tam ta odpověď byla.

Další dobrou radou bylo - když  máš depku, tak si ji užij. Absolutně nepřijatelné, že? Moje první reakce byla - to je debil, jak si asi můžu užívat depku? Úplně mě to rozčílilo. Ale co, když je člověk zoufalý, zkusí vše že? No a jednou, když jsem se takhle válela v jedné obří depresi, zkusila jsem si jí užít. A ve chvíli, kdy jsem se do svého trápení opravdu položila, udělalo se mi líp. Užívejme si své šťastné dny, ale zkusme si užít i ty horší. Bez těch horších bysme nepoznali krásu těch dobrých. Naučme se tančit v dešti.

A protože jsem se tohoto koplexu úplně nezbavila, při dalším otočení spirály jsem se do takového vztahu ponořila znovu. Tentokrát to nebylo s mým mužem ale s párem, se kterým jsme se rozhodli sdílet pozemek. Tento případ jsem nazvala trochu jinak - můj život s ezo energetickými upíry, byli ale zároveň i tyrany, vykazovali mnohé znaky - agresi, touhu po moci, snaze nás manipulovat atd.

Najdete ho zde: Můj život s ezo energetickými upíry